Jdi na obsah Jdi na menu
 


Matějovická jeskyně

30. 11. 2009

                                                               MATĚJOVICKÁ JESKYNĚ

-zvaná také Venušina nebo Felixova leží- v katastru obce Matějovic. Vytvořila ji mechanickou činností spodní voda prosakující puklinami pískovce. Ten je uložen v 10ti až 20ti centimetrových svisle rozpukaných vrstvách do hloubky asi 20 m.Vchod do jeskyně je uprostřed lesa, v opuštěném pískovcovém lomu. Původní vchod do jeskyně byl kdysi zavalen, roku 1884 znovu zájemci o jeskyni odkryt, a jeskyně byla zpřístupněna. Tato hlavní jeskynní chodba má několik menších odboček. Chodba vedoucí vlevo od  vchodu je asi 7 m dlouhá. Je možné, že jeskyně byla v některých místech uměle rozšířena. Na stěnách jeskyně jsou nápisy ne starší 80 let.

 

Použitý materiál z roku 1958,
GEOGRAFIE OKRESU KRNOV,
autoři článku: Zapletal, Kubalec.

 

K Matějovické jeskyni se váže pověst, která vysvětluje název „Venušina“ nebo „Felixova“.

Příběh se odehrává v době, kdy na Fulštejně (hrad u Bohušova) žil jeho první majitel Herbort z Vulmu se svou ženou Gertrudou a synem Felixem. Hrad tehdy odolával nájezdům nepřátelských vojsk, a proto Herbort poslal svou ženu a synka, aby se ukryli v okolních lesích. Úkryt našli v tmavé chodbě lesní jeskyně. Postupovali chodbou stále dál a dál, až se octli v jakési ozářené síni s velkým stolem, židlemi a postelí. Na stole ležela stříbrná mísa plná ovoce a poháry s vodou.

Na zdi viselo zrcadlo. Najednou se zrcadlo pohnulo a z něho vystoupila krásná dívka. Představila se jako Venuše, skalní víla, která vchází do světa lidí jen tehdy, když nějaké dítě nebo dospělý člověk, který nepřestal věřit v pohádkový svět, potřebují pomoc. V jejím zrcadle se vždy ukáže pravá tvář toho, kdo zabloudí do jejího příbytku.

                

Víla se starala o oba uprchlíky dlouhý čas. Když se Gertruda dotazovala, kdy budou moci jeskyni opustit, odpověděla, že bez jejího svolení nesmí odejít. Až nastane vhodný čas, sama je na zpáteční cestu vypraví. Gertruda však byla netrpělivá a rozhodla se, že se půjde podívat do svého hradu, zda nebezpečí pominulo. Manžel ji s radostí přivítal a oba se rozjeli do jeskyně pro svého synka. Vchod do Venušiny síně však už nenalezli. Gertruda už svého synka nikdy nespatřila a její zármutek zmírnila pouze víra, že Felix je ve společnosti Venuše šťastný.

 Od těch dob někteří lidé, kteří se po soumraku ocitli v blízkosti jeskyně, vyprávěli, že zahlédli smějícího se chlapce, jak se ruku v ruce s krásnou vílou prochází mezi větvemi a něco šeptá do dutin starých stromů.

 

 

Podle knihy
„Bludný kámen – tajemné povídky z Krnovska“
od Ireny Šindelářové
zkrátila Ludmila Čajanová

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA