Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kopule kostela - Madona z Hrozové

10. 10. 2011

    Madona z Hrozové


Po  Podle svědectví starších obyvatel Hrozové stála v kapli na horním konci obce

s     socha Panny Marie, která však zmizela neznámo kam. Již nikdo ani nevěděl,

      jak vypadala. Po stopách zmizelé sochy se vydala historická sekce místního

      občanského sdružení Královský stolec. Zjistila, že socha se nachází v Slezském  

      zemském muzeu v Opavě. Jak jednoduché! Na začátku pátrání se však nebylo

      čeho chytit, protože ve vesnici již nikdo nevěděl, co se vlastně se sochou stalo.

    Socha byla objevena v hrozovské kapli, v jedné z původně čtyř místních kaplí procesí Božího těla, v roce 1950 brněnským seminářem při průzkumu památek na Bruntálsku a Krnovsku. Umělecko-historické oddělení Slezského muzea v Opavě požádalo MNV v Hrozové, aby sochu svěřil do ochrany muzea, kde se jí dostane odborného ošetření a patřičného ocenění. Zároveň budou zachráněny umělecké památky válkou těžce poškozeného Slezska. Náhradou za sochu muzeum přislíbilo obstarání náhradní sochy do kaple nebo vyplacení finančního vyrovnání. Náhradní socha neexistuje a o finanční náhradě se nic neví. Od roku 1951 je tedy socha vedena ve sbírkách muzea.

 

Socha Panny Marie – Madony z Hrozové – je dřevěná a je vysoká 138 cm. Je dutá a scházejí některé části z původního díla. Dřevo je narušeno dřevokazným hmyzem a povrch je pokryt zbytky původních barev. Odhad doby vzniku sochy je kladen na počátek 16. století.

 

Madona z Hrozové je zajímavá především svým tématem. Náleží patrně na našem území k poměrně vzácně se vyskytujícímu ikonografickému typu tzv. Madony v růžovém věnci. Naznačují to zbytky ornamentálního věnce, které vystupují na boční straně sochy. Mohou naznačovat symbolický věnec ve formě mandorly (z it. – elipsovitý typ svatozáře, který má nahoře a dole ostré cípy). Mandorla je vyobrazována hlavně kolem těla Krista nebo P. Marie. Zespodu pozdvihují Madonu dva andělé. Zpravidla u tohoto typu bývali zobrazeni ještě další dva andělé, kteří madonu korunovali. Zde zachováni nejsou, takže nevíme, zda u této sochy vůbec byli. Madona z Hrozové je navíc kombinovaná se symbolikou Assumpty (z lat. – Nanebevzatá), což se dá usoudit z půlměsíce u jejích nohou s neobvykle úplnou a realisticky provedenou podobou mužské tváře. Touto kombinací dvou symbolik by patřila k ikonograficky komplikovanější verzi zobrazení madon.

 Růže byla v křesťanské ikonografii s P.Marií často spojována, zpívalo se o ní jako o „růži bez trní“. Panna Maria měla vůbec v ikonografii po celé dějiny významnou roli a výsadní postavení. Vznikaly různé umělecké typy: Růžencová, Divotvůrkyně, Madona, Nanebevzatá, Pieta, Neposkvrněná ….

 
Existuje také pověst o růžovém keři, na němž P.Marie sušila plínky malého Ježíška. Křižáci po mnoha letech přivezli ze Svaté země jeho oddenek do Evropy. Dodnes roste v jedné vesnici v Alsasku keř s jedním květem, který nikdy neodkvétá. Jen jednou v roce, na vánoce, se otevře.

 Východiskem typu zobrazení Madony v růžovém věnci je souvislost se starou náboženskou praxí zdobit postavy světců nejdříve skutečnými a později metaforickými věnci. Tato fáze vývoje uměleckých typů je patrně spojována s Kolínem nad Rýnem, kde byla řádem dominikánů („psů církve“, inkvizitorů ve Francii, zakladatel řádu sv. Dominik zavedl modlitbu sv. Růžence) v roce 1475 Marie prohlášena královnou růžového keře, navazujíc na obsah starší legendy o mnichovi a růžovém keři. Jde o legendu, v níž římský císař Ludvík I. Pobožný při lovu v zimě ztratí v lese vzácný křížek a po jeho nalezení na keři divoké růže, rostoucího uprostřed zelené mýtiny, postaví na tom místě kapli. A do dnešního dne se v oltářním výklenku zelená a kvete růžový keř a neustále se o něj stará jeden k tomu určený mnich. Tato „tisíciletá“ růže přežila legendu až do dnešní doby, protože v německém městě Hildesheimu v Dolním Sasku vedle apsidy nynější katedrály P.Marie rostou růže a každé léto kvetou po několik týdnů.

V závěru 15. století se tomuto typu obrazu dostává zvláštního významu ve vazbě s rozšířením modliteb růžového věnce a praktik vznikajících růžencových bratrstev. V této souvislosti je třeba zmínit i slavný obraz Albrechta Dürera „Růžencová slavnost“ (původně se jmenoval Shromáždění růžencového bratrstva). Dürer jej vytvořil v Benátkách v roce 1506 a přes sbírku Rudolfa II. se dostal do Prahy. Dnes se nachází v Národní galerii. Ústředním motivem obrazu je korunovace Marie, sedící na trůně s Ježíškem, dvěma anděly za účasti papeže Julia II., budoucího císaře Maxmiliána I. Habsburského, sv. Dominika a v pozadí i autora obrazu. Ostatní účastníky slavnosti andělé ozdobují věnci z červených a bílých růží.

      A to jsme se již dostali do doby pravděpodobného vzniku hrozovské

      Madony.

Restaurována byla socha až v letech 1998-1999, kdy byl proveden restaurátorský průzkum a pořízena dokumentace. V roce 1999 byla vystavena na výstavě „Od gotiky k renesanci – výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550“, kam ji mezi exponáty zařadilo Slezské zemské muzeum. Výstava, která probíhala pod záštitou prezidenta Václava Havla, se konala souběžně na třech místech, a to v Brně,

Olomouci a Opavě. Od editorky výstavy dr. Kaliopi Chamonikoly, tehdejší ředitelky Moravské galerie v Brně, jsme čerpali náplň k odbornému popisu sochy.
Socha byla představena hrozovským občanům a jejich přátelům v září 2008 u příležitosti tradičních „Hrozovských slavností“, což je každoroční setkání současných a bývalých obyvatel Hrozové a jejich přátel a organizuje je občanské sdružení Královský stolec se sídlem v Hrozové. Účastníci mohli vidět sochu alespoň na fotografiích. Zároveň s touto událostí byl vztyčen nový kříž u kostela, kousek od místa, kde stál od pradávna. Farní kostel sv. Archanděla Michaela, postavený ve 13. století, je největší pamětihodností vesnice a je zapsán na soupisu kulturních památek okresu Bruntál. První písemná zmínka o vsi i o kostelu je z roku 1309, takže v letošním roce oslaví 700. výročí. Zlomovým rokem v historii obce byl rok 1945, po němž nastává výměna obyvatelstva – německé je nahrazeno českým. Socha je vlastně dědictvím po těch předešlých obyvatelích.

 

Dnes je tedy možné vidět Madonu z Hrozové ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. V současné době však již probíhá výroba nové sochy madony, která bude umístěna přímo v kapličce v Hrozové.

 Zpracoval:

 

Bohuslav Fajkus, 2008

Hrozová č. 45

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA