Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvony kostela sv. Archanděla Michaela v Hrozové

1. 11. 2011

                      Zvony kostela sv. Archanděla Michaela v Hrozové

 

Když se podíváme do historie hrozovského kostela, zjistíme, že v druhé polovině 17. stol. jsou zde zmiňovány dva zvony.¹ Nic bližšího však o nich bohužel nevíme. Jisté ovšem je, že v roce 1757 byla pro kostel pořízena dvojice nových zvonů.² Ty odlil tehdejší opavský zvonař František Stanke.³ Není také vyloučeno, že tyto mohly být přelity z těch původních. V roce 1806 byl velký zvon přelit na náklady obce a to ve zvonařské dílně Františka Stankeho z Opavy, který byl synem výše zmíněného zvonaře. Trochu více informací získáváme díky vypuknutí I. svět. války, v jejímž průběhu si válečná mašinérie vyžádala pro nedostatek barevných kovů rekvizice zvonů na území celého Rakousko–Uherska. V roce 1915 musela každá farnost vyplnit předtištěné formuláře, ve kterých měly být uvedeny informace o veškerých zvonech v dané farnosti. V soupise zvonů hrozovského kostela z roku 1915, vyplněného tehdejším hrozovským farářem Johannem Valerianem se dovídáme, že kostel má tři zvony. Velký, s reliéfem sv. Petra a Archanděla Michaela, jehož průměr věnce činí 90 cm, prostřední zvon o průměru 62 cm, který nese vyobrazení sv. Josefa a třetí, nejmenší, který je ozdoben reliéfem P. Marie a jehož průměr věnce je 30 cm. Již v roce 1915 byl pro vlasteneckou sbírku kovů odevzdán nejmenší zvon. Následujícího roku padl za oběť válečné rekvizici největší zvon, přelitý v roce 1806. Zrekvírováním tohoto zvonu bylo pověřeno vojenské komando z Krakova pod velením inženýra Johanna Loštáka. Zvon byl 31. srpna tímto komandem demontován a následně odvezen na dráhu. Skutečná váha tohoto zvonu zjištěna při jeho rekvizici byla 341 kg. Ve věži hrozovského kostela tak přečkal I. světovou válku jediný a to prostřední zvon. Ovšem vyvstává zde otazník ohledně stáří prostředního a malého zvonu. Literatura uvádí přelití největšího zvonu v roce 1806, avšak otázka je, zda nebyl zároveň s ním přelit i prostřední zvon. V soupise z roku 1915 je u velkého a středního zvonu uveden letopočet ulití 1757, ale hned vedle je dopsaná poznámka, že roku 1806 byly přelity oba tyto zvony v Opavě. Také u nejmenšího z trojice zvonů je v soupise uvedeno, že byl přelit v roce 1855, zatímco v pozůstalosti dr. Nevěřila je u nejmenšího zvonu uveden letopočet ulití 1844 a autorem zvonu je zde zmíněn olomoucký zvonař Wolfgang Straub. Tato otázka zůstává bohužel nezodpovězena, jelikož žádný z obou zmíněných zvonů se nedochoval. Po pěti letech od skončení I. světové války byly pro hrozovský kostel pořízeny tři nové zvony, které byly ulity ve známé zvonařské firmě Richarda Herolda v Chomutově.¹⁰ Korespondence mezi firmou Herold a farním úřadem v Hrozové započala v březnu 1923 a již v květnu toho roku byly nové zvony hotovy a dopraveny do Hrozové. Výše zmíněný starý zvon, který ušel prvoválečné rekvizici, byl pravděpodobně v Heroldově zvonárně roztaven a jeho kov byl použit při výrobě nových hrozovských zvonů.¹¹ Nové zvony byly pořízeny díky darů dobrodinců z Hrozové a Rusína. Největší ze zvonů sv. Michael, který byl mimo jiné pořízen na paměť padlým v letech 1914 až 1918, vážil 384 kg a průměr jeho věnce činil 85,5 cm. Zvon měl na svém těle dva nápisy. První nápis: DER R. K. PFARRKIRCHE GESPENDET VON WOHLTÄTERN ZUM ANDENKEN AN DIE GEF. KRIEGER 1914-1918 AUS GROSSE UND RAUSEN. Druhý nápis: HL. MICHAEL, BITTE FÜR UNS!. Prostřední zvon zasvěcený sv. Josefu měl v průměru 68,5 cm a jeho váha byla 158 kg. Na svém těle nesl taktéž dva nápisy. První nápis: DER R. K. PFARRKIRCHE GESPENDET VON WOHLTÄTERN AUS GROSSE UND RAUSEN. Druhý nápis: HL. JOSEF BITTE FÜR UNS! Nejmenší z trojice zvonů váží 103 kg a v průměru měří 57 cm. Je zasvěcen P. Marii a daroval jej Karl Reisch z Hrozové. Celková cena všech tří zvonů i s příslušenstvím činila 20 051 korun 16 haléřů. Bohužel nikdo tehdy netušil, že za necelých 19 let se zpečetí osud velkého a středního zvonu. V roce 1939 začala II. světová válka, v jejímž průběhu, díky nedostatku surovin pro zbrojní průmysl Třetí říše, započaly taktéž rekvizice zvonů. Dle směrnic k nařízení k provedení čtyřletého plánu o podchycení neželezných kovů z 15. 3. 1940, směl zůstat jeden, většinou nejmenší zvon v každé církevní obci.¹² Z hrozovského kostela tak byly odebrány dva zvony. Došlo k tomu v lednu roku 1942, kdy byly tesařskou firmou Hanse Görlicha z Nové Vsi u Osoblahy demontovány, z věže spuštěny a odvezeny na dráhu velký a střední zvon.¹³. Ty byly následně uskladněny na přechodném úložišti odebraných zvonů na vlakovém nádraží ve Městě Albrechticích, kam mimo jiné směřovaly zvony zrekvírované z Osoblažska, odkud po určité době byly dráhou převezeny do hutí v německém městě Lünen ve Vestfálsku, kde byly roztaveny.¹⁴ Kostelu v Hrozové tak zůstal jediný, nejmenší zvon. V pozdějších letech k němu přibyl ještě jeden, zhotovený v roce 1920 ve zvonařské firmě Hiller z Brna. Je zavěšen napevno na zvonové stolici v místě, kde původně visel největší zvon. Způsob jeho uchycení a umístění v prostoru stolice nasvědčuje tomu, že slouží nebo sloužil jako hodinový cimbál k odbíjení času. V minulosti bylo bicí zařízení věžních hodin uzpůsobeno k velkému a malému zvonu. Bohužel se nepodařilo zjistit, odkud tento zvon pochází. Jediný dochovaný zvon z původní trojice hrozovských zvonů ulitých Richardem Heroldem v roce 1923 je zavěšen na talířové koruně. Jeho čepec pokrývá ornament s motivem žaludů a dubových listů mezi dvěma plastickými linkami. Krk zdobí třířádkový nápis: DER R. K. PFARRKIRCHE / GESPENDET VON KARL REISCH /  AUS GROSSE. a na protější straně krku zvonu dvouřádkový nápis: HL. MARIA, BITTE FÜR UNS / IN DER STUNDE DES TODES!. Na přechodu k věnci obíhají dvě plastické linky, nad kterými se nachází jednořádkový nápis: MICH GOSS RICHARD HEROLD KOMOTAU 1923. Věnec zvonu je hladký.

 

                                                                        

                                                                                         

                            

 

 

 

Poznámky:

1. Wolny, G.: Kirchliche Topographie von Mähren, Olmützer Erzdiöceze, díl IV., Brno 1862, s. 328.

2. Indra, B.: Zvony cizích zvonařů na severní Moravě a ve Slezsku od poloviny 17. do konce 19. století. Časopis Slezského muzea, série B (dále jen ČSM-B), 28, 1979, str. 163. Zde v rámci poznámky č. 29 jsou autorem v dodatcích k opavským zvonařům tyto dva zvony ulité v roce 1757 zmíněny. 

3. František Stanke (II.) se narodil 14. února 1734. Zvonařství se vyučil u svého otce, po jehož smrti převzal zvonařskou dílnu a roku 1757, kdy byl přijat za Opavského měšťana, lil zvony již jako samostatný mistr. Zemřel 25. prosince roku 1791. Viz Indra, B.: Zvonaři v Opavě, Uničově a Litovli od poloviny 17. do první pol. 19. století. In: ČSM-B, 28, 1979, str. 58.  

4. Wolny, G.: Kirchliche Topographie …, c. d., s. 328. František Stanke (III.) se narodil 30. října 1765. Zvonařskou dílnu převzal po svém otci a řemeslo provozoval v Opavě až do roku 1820. V průběhu tohoto roku koupil v Olomouci dům a dílnu po tamním zemřelém zvonaři Obletterovi a v roce 1821 se tam i se svou rodinou přestěhoval. Ještě téhož roku byl přijat za Olomouckého měšťana. Zemřel 28. listopadu 1844. Byl to poslední Opavský zvonař. Viz Indra, B.: Zvonaři v Opavě …, c. d., s. 60; Indra, B.: Zvonaři v Olomouci od poloviny 17. do poloviny 19. století. In: ČSM-B, 27, 1978, s. 158-159; Mlčák, L.: Zvony olomouckého okresu, Olomouc, 1986, s. 68.

 

5. Rekvizice zvonů za I. svět. války probíhaly na území Rakouska-Uherska ve dvou etapách a to v roce 1916 a následně v roce 1917.

6. SOkA Bruntál, fond FÚ Hrozová, inv. č. 89, karton č. 1

7. Čerpáno z nepublikovaných výpisků PhDr. Pavla Šrámka a to z materiálů o zvonech z let 1915-1920 uložených v ZA Opava - pobočka Olomouc, fond ACO, kart. č. 4739-4742.

8. Protokol o rekvizici zvonu uložen v SOkA Bruntál, fond FÚ Hrozová, inv. č. 89, kart. č. 1. Zvon byl po demontáži pravděpodobně vyhozen ze zvonového patra věže před kostel, což bývalo při prvoválečných rekvizicích běžnou praxí .

9. ZA Opava - pobočka Olomouc, Pozůstalost dr. Jana Nevěřila, kart. č. 7, sig. 98

10. SOkA Bruntál, fond FÚ Hrozová, inv. č. 89, kart. 1. Richard Herold se narodil 23. září roku 1877 v Chomutově. Již roku 1898 převzal po své ovdovělé matce řízení zvonárny a od roku 1906 se stal jejím jediným vlastníkem. V meziválečném období se  krom lití zvonů věnoval také výrobě elektrických pohonů ke zvonům, armatur pro hasiče a pivovarnictví, závaží pro obchodníky, různých ventilů a mnoha dalším výrobkům. Po začátku II. svět. války lití zvonů omezil a během roku 1941 přešel na válečnou výrobu. Začátkem května roku 1945 si vzal život. Jeho továrna byla v roce 1946 včleněna do Chotěbořských kovozávodů. Viz Spiritza, J.: Zvonolejári Baltazár a Richard Heroldovci. In: Pamiatky a múzeá, 1, 1997, s. 45. Jen pro kostely a kaple v nynějším okrese Bruntál tento zvonař ulil mezi světovými válkami více jak 50 kusů zvonů.

11. Tímto způsobem bylo postupováno např. se zvonem ve farním kostele v Krnově a Třemešné. 

12. Začátek rekvizic zvonů v „ Říši“ byl stanoven na 12. listopad roku 1941.

13.  SOkA Bruntál, fond FÚ Hrozová, inv. č. 89, kart. č. 1

14. Do hutí v Lünen (Kaiserhüttenwerke) směřovaly zvony zrekvírované z oblastí bývalých Sudet.   

 

Zpracoval :  Jan Lednický, Jeseník 2011

 

              

                                                                                                                                                                                  .   

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA