Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paličkované krajky

26. 11. 2009
             Paličkované krajky z Osoblahy
 
 Karl Fuchs, Jägerndorfer Heimatbrif(Februar 2005),
 přeložila Ludmila Čajanová
 
Tento kousek země nazývaný tehdy osoblažská enkláva, byl desítky let před první světovou válkou požehnanou zemí, kde kvetl blahobyt. Začátek a rozvoj tohoto prostoru sahá až do doby kolem roku 1000. Z podnětu tehdejších církevních a světských pánů byli do země povoláni němečtí osídlenci k mírumilovné kolonizaci, aby vymýtili lesy a zúrodnili půdu. Že toto dědictví našich předků bylo nejen uchováno, nýbrž také rozmnoženo a proměněno v nádherný a plodný kousek země, o tom svědčily obdělané luhy a bohaté žně, honosné budovy ve městech i na venkově, které naši předkové vybudovali pílí svých rukou.
Ve východním výběžku na úpatí Jeseníků, těsně na hranici sudetského Slezska, leží Osoblaha. Od svého založení ve 12. století zažilo toto okresní něstečko mnoho proměn, až bylo v březnu 1945 po trojnásobném ruském útoku zapáleno fosforovými granáty a srovnáno se zemí a jako první město Sudet obsazeno Sověty.
Mohutná věž krásného farního kostela tohoto obchodního městečka zdravilo návštěvníky již zdaleka. V 19. století se uskutečnila proměna v městské správě a státním zřízení a přinesla městu mnoho nových institucí jako daňový úřad, okresní soud, telegrafní a cejchovní úřad, městskou spořitelnu. S podporou školského zákona byla roku 1872 otevřena měšťanská škola. Pokrokové měšťanstvo založilo roku 1859 cukrovar, který šedesát let poskytoval mnoha lidem práci a obživu. Vedle továrny na zápalky byly tu i další řemeslné a průmyslové podniky. Velký význam pro změdělství celého okolí měla zemědělská zimní škola, zřízená roku 1908.

Před více než 300 lety, během třicetileté války trpěla oblast Sudet pod nápory nepřátelských vojsk. Mnoho lidí zchudlo natolik, že si museli holý život zachraňovat žebráním. Tak tomu bylo i v horských oblastech. Nezbývalo nic jiného, než ve zchudlých horských oblastech vyvíjet vedlejší výroby, které napomáhaly ke zmírnění největší bídy. Na této činnosti se podílely jak ženy tak i dorostlejší děti, které rovněž snášely tento těžký osud.. Jako jednu z prvních domácích výrob můžeme jmenovat paličkování ( výroba paličkovaných krajek). Ze starých kronik je zřejmé, že tato umělecká dovednost byla známa už asi v roce 1254. První předchůdce vlastní paličkované krajky najdeme však již v době 5. - 7. století u starých Koptů, křesťanských potomků starých Egypťanů, kteří jsou známi svými uměleckými výrobky, a v té době již vyráběli tkaniny podobné krajkám. Potřeba pevných tkaných vláken vedla zřejmě k tomu, že asi ve 14. stol. vznikly pletené krajky a paralelně se vyvinulo paličkování. V 16. století se velice proslavily italské krajky z Janova a Benátek. Z doby rokoka, v letech 1720 - 1780, jsou známy šlechtické krajky, ale i prosté obyvatelstvo zdobilo v té době šátky pro nevěsty a rubáše nádhernými krajkami. Tato dovednost měla svou dobu rozkvětu v 16. století v jižním Holands ku, kam se toto umění dostalo z Itálie přes Španělsko, Francii, Holandsko a odtud do Německa. Vévodství Brabanstské s hlavním městem Brusel se brzy proslavilo právě svou krajkou. Z Brabantska uprchla do říše Barbara Uttmannová, která se naučila paličkování. Byla dcerou bohatého horníka a poznala, že tato ruční práce může nemajetným hornickým rodinám přinést výdělek. Dodnes je uctívána jako „Matka Krušných hor“, o čemž svědčí pomník postavený na její počest na tržišti v Annabergu (v Krušných horách). Krušnohorské paličkované zboží se těší na celém světě dobré pověsti. 

 

 

 

Pátrání po osoblažské krajce úspěšně zakončeno

Mgr. Ludmila Čajanová

Dne 10. září 2005 se v bavorském Ansbachu uskutečnilo neobvyklé setkání.Ve zdejším muzeu (Jägerndorfer Heimatstube) spravovaném bývalými krnovskými rodáky německé národnosti byli srdečně přivítání hosté z Osoblažska, příznivci osoblažské krajky, kteří se již několik let pokoušeli obnovit tradici paličkované krajky na Osoblažsku. Originály někdejší osoblažské krajky se totiž nacházejí právě v tomto muzeu.

K realizaci tohoto záměru pomohly staré kontakty. Archivář ansbašského muzea, emeritní profesor a ředitel gymnázia, pan Rudolf Neugebauer, který právě před desíti lety při oslavách 120. výročí krnovského gymnázia z podnětu kolegyně Mgr. Ludmily Čajanové spolupracoval na vydání jubilejního almanachu, zprostředkoval zájemcům z Osoblažska kontakt na paní Helenu Denglerovou, která jako poslední žijící paličkářka navštěvovala před válkou „Školu pro paličkování“ v Osoblaze a uchovala četné vzory včetně hotových výrobků.

Osoblažská škola paličkování slaví právě v tomto roce 100. výročí svého založení. Výuka paličkování byla zahájena roku 1905 a určena zájemkyním každého věku. Roku 1945 byla při bombardování zcela zničena.

Osoblažské delegaci vedené starostou Bohušova Robertem Schaffartzikem, Ludmilou Čajanovou za občanské sdružení Královský stolec a ing. Martinou Kvapilovou, odbornicí na paličkování ze SOŠ textilní v Krnově, se dostalo vskutku velkolepého přivítání. Současné i bývalé vedení muzea umožnilo nahlédnout do všech detailů vystavovaných materiálů, paní Denglerová nabídla k okopírování všechny zde dostupné vzory, tzv. podvínky.

Do srdečné atmosféry a rozhovorů týkajících se historie paličkování i současného stavu paličkování jak v Německu, tak na Osoblažsku, se připojili také zástupci města. Slavnostního uvítání na radnici v Ansbachu se zúčastnil také poslanec bavorského zemského sněmu a zástupce primátora, pan Klaus Dieter Breitschwert. Následovalo pozvání ke společnomu obědu a prohlídka města s průvodcem.

Během oběda byly formulovány návrhy a plány na další spolupráci, především v rámci navázání partnerských vztanů s krnovskými školami. Jak řekl zástupce primátora, „s bouráním bariér je nutno začít především u mladých lidí. Tak to fungovalo i ve vztazích s Francií, které po válce rovněž nebyly příliš příznivé.“

Informace získané o osoblažské krajce budou využity ke znovuzrození a rozvoji této tradice na Osoblažsku. Anabáze za objevením osoblažské krajky byla tak dovedena k úspěšnému konci. Teď záleží na zainteresovaných institucích, jak této skutečnosti využijí ke prospěchu lidí zdejšího regionu.

(Bruntálský kurýr, internetový deník, 21. 9. 2005)

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA