Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aby jedno všichni byli

8. 12. 2009

ČAS, internetový časopis

4. června 2009

 

© VRACÍME ŽIVOT DO BÝVALÉHO POHRANIČÍ

ABY VŠICHNI JEDNO BYLI

Hrozová na Osoblažsku se chystá 5. července 2009 zahájit oslavy 700. výročí své existence

 

Mgr. Ludmila Čajanová

 

 S její bohatou historií je neoddělitelně spjato i jméno rodáka, dr. Josefa Scharberta, který byl po listopadové revoluci také iniciátorem výstavby jediného nového kostela na Osoblažsku v obci Rusín. Od roku 1814 stával na rusínském kopci, dříve zvaném Klobouk, kostelík zasvěcený Navštívení P. Marie. Kostelík byl dominantou zdejšího kraje těsně na hranicích s dřívějším Pruskem (po 2. sv. válce s Polskem). Býval téměř půldruhého století poutním místem hojně navštěvovaným jak z území Osoblažska, tak z tehdejšího pruského Hlubčicka a mše svaté se zde v létě konávaly každý týden.

Tento kostelík byl zcela zničen dělostřeleckou palbou v březnu 1945. Podnět k obnově vyšel roku 1990 od preláta, prof. dr. Josefa Scharberta, který se narodil roku 1919 v Hrozové. Po válce r. 1946 musel svou vlast opustit. V Německu vystudoval, později se stal profesorem teologické fakulty Univerzity v Mnichově. Několik let působil na univerzitě společně se svým kolegou Josefem Ratzingerem nynějším papežem Benediktem XVI. Byl mezinárodně uznáván jako znalec Starého zákona a orientálních a biblických jazyků. Je také autorem knihy vzpomínek „Fürchte dich nicht! Ich bin bei dir.“ (Neboj se! Já jsem s tebou.), kde zachycuje mimo jiné také historii své rodiny a rodné obce v době od první republiky až do roku 1946. Obec Hrozová tak jako jedna z mála obcí u nás má to štěstí, že může čerpat informace o své historii přímo od pamětníka, který toto komplikované období našich dějin zažil na vlastní kůži. Po pádu komunismu přijel do Hrozové slavit svou primiční mši společně se svými někdejšími hrozovskými a rusínskými farníky. Pozváni byli i současní obyvatelé ke společné mši, při které koncelebroval P. Konečník, zastupující zemřelého P. Jedelského.

Při této mši prelát Scharbert navrhl, aby byla znovu postavena kaple na rusínském kopci jako symbol smíření a slíbil do začátku finanční příspěvek 10 000,- DM (což tehdy představovalo asi 250 000 Kč). Do hrozovské farnosti byl tenkrát jmenován nový kněz, P. Brzobohatý, který si však ve svém pokročilém věku netroufal ujmout se takového úkolu. O prázdninách roku 1991, rok po prelátově návštěvě, jsem se rozhodla napsat prof. Scharbertovi dopis s dotazem, zda jeho nabídka stále ještě platí, neboť mne jeho návrh na stavbu nové kaple velmi zaujal. Zároveň jsem o této možné akci informovala tehdejšího starostu pana Krnáče a krnovského děkana P. Ludvíka Kuse. U obou byl projeven zájem a podpora. Prof. Scharbert odpověděl kladně. Při jeho další návštěvě, tentokrát v Krnově na Cvilíně, kde sloužil mši sv., jsem mu už předložila 2 návrhy projektu, které jsme nechali zpracovat. Jeden od architekta Stoklase z Opavy a druhý od krnovského výtvarníka Pavla Charouska.  Prof. Scharbert si vybral projekt architekta Stoklase, neboť se podobal původní kapli a byly vyčísleny nižší náklady. Charouskův návrh totiž představoval moderní rotundu. Děkan Kus se ujal organizace výstavby a založil stavební výbor, jehož členové pak plnili dohodnuté úkoly, tak aby stavba mohla být zahájena. Termín vysvěcení byl stanoven na srpen 1993, což se podařilo dodržet. Byla uspořádána sbírka jak českých, tak bývalých německých obyvatel obce Rusína i okolních obcí.  Finanční sbírka vynesla v závěru částku přibližně 75 % celkových nákladů, včetně sbírek konaných v německých kostelích, v nichž děkan L. Kus celebroval mše svaté. Přesná čísla jsou uvedena v kronice „Rusínská kaple“.

Zanedlouho vyrostla nová stavba jen několik metrů od místa původního. Do fasády jsou zabudovány fragmenty kamenného kříže, který stával před původním kostelem. Vnitřní výzdoba je jednoduchá, ale vkusná, a proto emocionálně působivá. Text nad oltářem „Ut omnes unum sint“ znamená: „ Aby všichni jedno byli “. Mramorová kropenka na svěcenou vodu zasazená do zdi u vchodu byla ukrývána celá desetiletí řádovými sestrami v Krnově – Ježníku a původně pochází ze zrušené kaple v krnovské nemocnici. Obojí obstaral pan děkan Kus. Malý zvonek ve zvonici je z Hrušvice na Volyni (z Ukrajiny) – z tamějšího českého kostela, odkud si jej přivezli čeští navrátilci v roce 1947.  Vysvěcení provedl prof. dr. Scharbert jako iniciátor stavby. Mši svatou ve volné přírodě sloužili dne 8. srpna 1993 latinsky dva čeští, dva němečtí a tři polští kněží. Liturgie slova probíhala střídavě ve třech jazycích za účasti asi 100 bývalých rodáků z Německa, 250 Čechů a 250 Poláků, kteří přišli jako procesí s prapory z Hlubčic a příhraničních polských obcí. Původní záměry o množství bohoslužeb v této kapli doznaly určité změny. V současné době se zde bohoslužby konají jen příležitostně. Pravidelně se však koná vždy o první neděli v srpnu mezinárodní pouť česko-polsko-německá na památku vysvěcení. Bývá hojně navštěvována a na slavnosti se podílí i obec Rusín s doprovodným programem a pohoštěním pro všechny poutníky. Také občanské sdružení Královský stolec obohacuje program o koncert pořádaný v hrozovském kostele a nabídkou suvenýrů k prodeji. Profesor Scharbert zemřel jen pár let po vysvěcení nového kostelíka. Jeho rodný dům v Hrozové je zachován a jeho nynější majitelé obětavě a s velkým vkusem provedli opravu kapličky stojící u tohoto domu.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA